16. 12. 2020

Zmizet beze stop: leave no trace

Tomáš Roztočil

Představte si, že ležíte na tom nejodlehlejším vrcholku hory, pofukuje jemný jarní vánek, a právě se chystáte pustit do večeře, na kterou jste se celý den na treku těšili. Opřete se zády o batoh, sundáte ešus z hořáku… a v tu chvíli vaším směrem vítr zavane podezřelého pouštního běžce, ze kterého se po bližším prozkoumání v tom lepším případě vyloupne jen kapesník… Odpad a další nesmazatelné lidské stopy všeho druhu v lesích a horách nepříjemně zaskočily snad už každého z nás – jak se v přírodě chovat tak, aby si ji mohl užít každý další dobrodruh stejnou měrou?

Stačí se držet několika jednoduchých zásad v duchu filozofie Leave no Trace, díky kterým v přírodě zmizíte opravdu beze stop. Mnohé z nich jistě dodržujete odjakživa, opakování je ale matkou moudrosti a s přibývajícím počtem příznivců hor si neuškodí základy etiky pohybu v přírodě připomenout.

Hory horám

Snad všichni od vyznavačů trekování na lehko, přes bikepackery, až po trampy s naloženými krosnami do přírody vyráží především proto, aby si vyčistili hlavu. Lesy a hory jsou jedním z našich posledních útočišť před shonem a špínou měst. Jak si ale má člověk čistit hlavu, když už i dříve nedotčená místa začíná pomalu ale jistě zanášet civilizační odpad? Možná si teď myslíte, že po horách chodí především ti rozumnější zástupci rodu Homo sapiens – jak si pak ale vysvětlit ty kupy odpadků v útulnách a podél cest, toaletní papír za každým smrčkem a bezohledně zválené horské louky?

Krutá realita na mnohých snadno dostupných horských stezkách. Takhle prosím ne, tohle přeci nepotěší nikoho.

Právě touto otázkou se zabývá mezinárodní organizace Leave no Trace, která prvotně vznikla v reakci na vzrůstající popularitu dálkových treků v USA, se kterou začaly na každém rozcestí růst i kupy odpadu. Pro příznivce outdooru sestavili 7 doporučení, nebo chcete-li zásad, které by si měl vštípit každý, komu alespoň trochu na nedotčené přírodě záleží. Tyto zásady se sice původně vztahují především na pobyt v odlehlé divočině, ale využít je můžete kdekoliv, kam příroda zasahuje od národních parků, přes nedaleký les, až po městský park a vaši vlastní zahradu.

1

Připravte se

Každé správné dobrodružství vyžaduje určitou porci neznáma – všichni ví, že ty nejlepší zážitky na vás vždy čekají jen za hranicí mapy a zóny komfortu. To ale ještě neznamená, že byste o oblasti, kam se právě chystáte, neměli dopředu nic znát. Čím více tohoto víte o specifikách místního ekosystému, tím méně přírodě ublížíte, a tím více si výpravu užijete. Při plánování vícedenních treků byste neměli podcenit především informace o místních regulacích týkajících se bivakování či kempování a pohybu mimo značené cesty. Zásadní jsou ale i informace o dostupných zdrojích pitné vody – pokud víte, že tekutiny budete muset doplňovat i z otevřených vodních zdrojů, jako jsou řeky či jezera, tak přijde vhod vodní filtr. Veškeré zásadní body v okolí si pak zakreslete do papírové mapy a uložte i do své navigace – při nečekaných změnách plánu tak vždy budete mít dostatek možností.

Pokud se na hřebeny hor vydáte na kole, zkontrolujte si, zda některé části vaší plánované trasy nejsou cyklistům zapovězené. V České republice a na Slovensku za tímto účelem skvěle poslouží například online cykloatlas, ve kterém mimo vyznačených zákazů najdete i vynikající klasifikaci povrchů, díky které můžete tušit, jestli vás čeká čerstvý asfalt nebo poctivý makadam či dokonce přírodní trail. Pokud se chystáte navštívit vyhlášené národní parky, tak není k zahození zjistit, kdy v nich bývá nejvíce návštěvníků. V hlavní sezóně, kdy cesty a nocoviště praskají ve švech, si hor tolik neužijete a navíc zbytečně přispějete k přetížení místního ekosystému.

V neposlední řadě se zamyslete i nad tím, jak budete nakládat se svými zásobami jídla a odpadem. Nachystejte si několik pevných plastových tašek či znovu uzavíratelných sáčků, ve kterých si z přírody odnesete vše, co jste do ní přinesli.

2

Pohybujte se a spěte na vhodném povrchu

Chůze po podmáčených horských stezkách není zrovna nejpříjemnější, ale především cesty ničí. Zejména v měkkém horském terénu nenávratně rozryje a podpoří jejich erozi a sesuv. Všude, kde je to možné, se držte již vyšlapané cesty – zejména na ostrých hřebenech mají lidé tendence vyšlapávat nové stezky, které se pak v období deště plní vodou a sesouvají. Informujte se dopředu i o sezónních pravidlech a zákazech a vždy se řiďte zdravým rozumem. Tato doporučení platí pro cyklisty dvakrát – zamyslete se nad předpovědí počasí, a pokud poslední týden pršelo, tak protentokrát svůj oblíbený trail na hřebeni vynechejte. V opačném případě se i z pevného podkladu po nějaké době stane nesjízdný podmáčený tankodrom. Eroze je nenávratná.

Co se týká bivakování a kempování, má většina národních parků a rezervací přísná pravidla. Seznamte se s nimi a dodržujte je – jen tak do nich umožníte přístup i dalším generacím. Nad vhodným místem ke spaní ale přemýšlejte i v zemích, kde je povolené volné táboření – i ve vlastním zájmu se vyhněte měkkým, podmáčeným terénům a otevřeným svahům horských hřebenů, kde hrozí eroze. Zamyslete se nad počtem členů vaší výpravy – zejména v horských bivacích a na nocovištích s omezenou kapacitou mohou větší skupiny představovat zásadní problém.

3

Neznečišťujte přírodu

Nic nedokáže náladu na treku zkazit tak, jako obaly poházené po lese a v přístřešcích. Pytel na odpadky mějte proto vždy po ruce a veškeré obaly do něj okamžitě vyhazujte. Když pak dorazíte do cíle, tak se zkuste zamyslet nad tříděním a svou „popelnici“ necpěte do prvního koše, který uvidíte.

Jedním ze zásadních problémů delšího pobytu a spaní v přírodě není jen plastový odpad, ale i ten lidský. Mnozí, kteří by obaly od jídla nikdy jen tak do lesa nevyhodili se po sobě totiž hned za prvním stromem nestydí nechat „stopu“, která rozhodně další návštěvníky také nepotěší. Obzvlášť v poslední době, kdy se do lesů a hor vydává čím dál více lidí, bohužel cesty začínají lemovat nevábné cáry toaletního papíru a kapesníků, které na zážitku z čisté přírody moc nepřidají – při nočním hledání místa ke spaní či brouzdání ranní rosou vám pak setkání s takovou „minou“ může zkazit celý den.

Na otázku „kam a jak si teda odskočit, když v okolí žádná civilizace s vymoženostmi typu splachovacího záchodu není,“ naštěstí existuje snadná odpověď v podobě toaletní lopatky. Tento jednoduchý a přitom geniální vynález si do našich luhů a hájů sice hledá cestu jen pozvolna, ale se vzrůstající oblíbeností našich treků, se bez něj v budoucnu neobejdeme. Není to žádná věda. Stačí si najít klidné místo v dostatečné vzdálenosti od stezky a vodních zdrojů a na bobek si vykopat jamku hlubokou alespoň 15–20 cm. Jakmile je dílo vykonáno, tak stačí jamku znovu pečlivě zahrabat a žádná „stopa“ po vás opravdu nezůstane. Používejte vždy jen čistý toaletní papír bez chemických přísad a zásadně se vyhýbejte vlhčeným kapesníčkům, které se v přírodě rozkládají celou věčnost. Staňte se součástí revoluce a do lesů choďte vždy s lopatkou!

Ultralehká toaletní lopatka TheTentLab Deuce® UL Trowel o hmotnosti 17 gramů! Tu přece unese každý.

Važte si čisté vody – bez ní bychom se nejen na horách neobešli – pokud si potřebujete přeprat oblečení, nebo se umýt mýdlem, tak vždy používejte snadno odbouratelné přípravky, které přírodě neškodí, jako je například mycí a prací prostředek Wilderness Wash od Sea To Summit.

4

Zanechte vše v původním stavu

Hory patří horám, příroda přírodě, a tak by to i mělo zůstat. Nepodepisujte si proto kameny, skály a stromy podél cest svými iniciály, ani z nich nestavějte všemožné skulptury. Příroda si pořádek umí udělat sama – nechejte vše tam, kde jste to našli. Pokud chcete, aby o vašich výpravách věděli ostatní, tak svá dobrodružství sdílejte s kamarády u piva, nebo na sociálních sítích. Snažte se, aby po vaší výpravě zbyla jen vzpomínka na čistou přírodu.

5

Oheň: dobrý sluha, zlý pán

Rozdělávání ohně ve volné přírodě se ve většině zemí a především národních parcích a rezervacích řídí přísnými pravidly. V českých luzích a hájích najdete řadu veřejných ohnišť, kde si oheň můžete v klidu rozdělat – nejprve se ale ujistěte, že je v okolí dostatek suchého dřeva, a že máte k dispozici i vodu na hašení. Než půjdete spát, tak oheň nechte vyhořet a důkladně uhaste dostatkem vody. Společně s rostoucím suchem přibývají i lesní požáry, které během několika málo chvil dokážou zdevastovat obrovskou plochu lesa – sledujte předpověď počasí a v období sucha buďte s otevřeným ohněm nanejvýš opatrní.

6

Respektujte zvířata

Člověk je v přírodě v první řadě návštěvníkem. Při výpravách do lesů a kopců neustále procházíme domovy mnohých obyvatel. Chovejte se k nim s úctou – pro rovnováhu ekosystémů, které nás fascinují je důležitý každý organismus, který se na nich podílí. Zvířata zbytečně neplašte, a když jim stanete tváří v tvář, tak je s nejvyšší obezřetností obejděte. Buďte opatrní zejména v období říje a dbejte aktuálních vyhlášek a upozornění, které snadno najdete na stránkách jednotlivých oblastí a v ČR i v turistických mapách od serveru mapy.cz.

Zcela samostatnou kapitolou jsou pak zvířata, kterým byste se měli vyhýbat v zájmu vlastního přežití. V zahraničních horách můžete narazit na medvědy, losy, ale i pižmoně, pumy a další potenciálně nebezpečné tvory. Považujte je za pány hor – před vstupem do jejich domoviny si vždy zjistěte, jak se k nim chovat, a místní doporučení rozhodně neberte na lehkou váhu. Většina z nich se k vám bude chovat přesně tak, jak se vy budete chovat k nim.

7

Chovejte se slušně k ostatním

Ač bychom si to někdy přáli, tak v přírodě téměř nikdy nejsme sami. Umožněte ostatním, aby si hory a lesy užili v klidu. Nerušte je hudbou a respektujte jejich osobní prostor, ať už je zrovna den nebo noc. Respektujte, že bivaky slouží především k přespání v nevlídných podmínkách hor. Nad půllitrem můžete do rána tlachat v údolí v hospodě. Pokud chodíte ve větší či dokonce organizované skupině, tak se bivakům s menší kapacitou vyhněte – v okolních zemích, kde se z nich staly oblíbené cíle (pseudo) cestovních kanceláří, je už správci národních parků začali veřejnosti zavírat. Na exponovaných hřebenech hor buďte k ostatním vždy ohleduplní – nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit jejich pomoc. Obzvlášť obezřetní buďte při pohybu na turistických stezkách na kole – chodec má vždy přednost!

Čím lépe se k sobě budeme chovat, tím lepší zážitek si z přírody odneseme. Hory sbližují – na jejich hřebenech jsme si všichni rovni.

Zmizet beze stop

Výše zmíněná doporučení jistě pro většinu z vás nejsou žádnou novinkou – patří k naprostým základům etiky pohybu ve volné přírodě. Když je budeme dodržovat, tak nám zůstanou cesty do všech těch křehkých ekosystémů, které nás tak fascinují a dobíjí, otevřené. Ať už míříme jakkoliv a kamkoliv, tak bychom si měli vždy uvědomovat, že cesta do přírody je především cestou do našeho vlastního nitra. Chovejte se k ní s úctou a ona vám ukáže nevídané. Zmizte v horách beze stop.

Komentáře

Další články

Přejít na blog

×