V první části jsem prošel plánování trasy, navigaci a zásobování. Teď naše celkové přípravy dotáhnu dalšími třemi důležitými – místními podmínkami, jídelníčkem a výběrem výbavy. Vyrazit na přechod Islandu vnitrozemím bez dobré přípravy, je prostě blbost. 🙂


Photo by Cyrill Hänni on Unsplash


Podmínky v centrální části

Island je ostrov bláznivého počasí. Kromě pravidelných srážek a silného větru, který nekvalitní stan jednoduše promění v létajícího draka, tady hrozí i písečné nebo sněhové bouře.

Island už bohužel datuje několik tragických případů, způsobené nepřipraveností lidí na rychlé změny počasí a my jsme rozhodně nechtěli být dalším z nich. Když jsme se v kempu Landmannalauger doptávali na informace o stavu některých cest, byl nám místní horskou službou (Search and Rescue) převyprávěn příběh Ida, mladého cestovatele z Íránu, který se i přes varování vydal na trail Laugevegur. I když jeho cíl byl vzdálený pouze 12 kilometrů, drsná mrazivá bouře si vzala jeho život. Stalo se to 24. června. Skvělý motivační dodatek v době, kdy jsme před sebou měli ještě 320 km cesty.

Riziko ”písečných bouří” pro nás bylo celkem novinka, logicky to ale dává smysl. Velká část vnitrozemí je pokryta sopečným prachem a pískem (hlavně okolí prašné cesty F26), takže pokud chvíli neprší a zemina dostatečně vyschne, prach a písek se při větru dostane do vzduchu. Proto se do výbavy hodí nějaká ochrana tváře a očí.

Trekové hole nám mnohokrát při brodění ušetřily čas.

Co se týče zvěře, ve vnitrozemí kromě tisíců ovcí nic jiného nepotkáte. I když se na Islandu kvůli silnému větru hmyzu moc nedaří, byli jsme varováni před malými nekousavým muškami (midges), které útočí hlavně v přesile, řádově v tisících. Začnou se kolem vás rojit a vlétávat do všech nezakrytých otvorů vašeho těla. Dostat do pusy jídlo bez proteiny nabitých mušek, je pak celkem problém. Na boj s nimi jsme se vybavili moskytiérou na hlavu.  (Naštěstí jsme ji nemuseli použít, hlavní období tohoto hmyzu je jaro a začátek léta, my jsme cestu podnikli na přelomu srpna a září. Podle videí to taky vypadá, že nejhorší je oblast jezera Mývatn.)

Všichni nám říkali, ať se signálem v centrální části nepočítáme, proto jsme dlouhou dobu zvažovali půjčení satelitního messengru. Po sumarizaci výhod-nevýhod a nedostatku času pro vypůjčení, jsme se rozhodli jít bez něj. Spoléhali jsme na to, že vše půjde podle plánu. A kdyby přišla krizovka, měli jsme v kapse pár tipů, kde hledat signál, jako třeba na kopci nebo blízkosti silnice F35.

(Realita nakonec byla úplně jiná. Informace, které se k nám dostaly, byly staré minimálně 5 let. Pokrytí mobilních sítí se v posledních letech neskutečně zlepšilo. My jsme (s Iphonem s T-mobile) chytali signál na 75% naší cesty. Nečekaným luxusem pro nás byl datový signál, o kterém se nám předem ani nezdálo. Byl přibližně na 40% trasy. To nám přidalo klid na duši. Mohli jsme totiž sledovat počasí a věděli, co nás přibližně čeká. Třikrát hurá za zrušený roaming.)

Signál tam je, nejlepší je hledat na kopci.

Většina islandských ledovců leží v centrální části. Ty v průběhu roku tají a vytváří bohatou říční síť. Proto je potřeba být připraven na brodění ledových řek několikrát denně. Všeobecně se radí brodit po ránu, kdy ještě proud není tak silný. Brodění na boso je zbytečně riskantní. Noha rozříznutá o ostrý kámen není nic, co na dlouhém přechodu chcete. My jsme s sebou měli lehoučké sandále (110 g), které nám vyrobil náš kamarád z ČR. Navíc nám skvěle posloužily při kempování, kdy jsme po celém dni chůze mohli ulevit našim nohám.

Je skvělé, že Islanďané sami aktivně přispívají ke zvyšování bezpečnosti cestovatelů. Například na stránce safetravel.is, můžete aktuálně sledovat rizikové oblasti ostrova (silný vítr, bouře, apod.) a navíc jim zde můžete zanechat svůj cestovní plán vyplněním krátkého on-line formuláře. My jsme si k tomu stáhli jejich aplikaci 112 Iceland a pravidelně dělali Check-in. (pomocí SMS odešlete svoje GPS souřadnice).


Jídlo

Zprvu jsme se báli, že tam za jídlo necháme i vlastní boty. Pak jsme ale zjistili, že naše letecká společnost (Germania) nabízí v ceně základní letenky odbavení 20 kg zavazadla. Paráda, hned jsme začali plánovat, že si každý dovezeme alespoň 15 kg přesně nasáčkovaného jídla. Naše radost ale netrvala dlouho…

„ Na Island je možno dovézt maximálně 3 kg potravin v ceně do 25.000 ISK, je zakázán dovoz masa a masných výrobků (s výjimkou zcela uvařených), nevařeného mléka a nevařených vajec.“, řekli nám na webu Ministerstva zahraničních věcí v sekci celní a devizové předpisy.

No nic, plán s domácím sušeným masem, které mělo být mým hlavním zdrojem bílkovin na cestě, jsem mohl pohřbít.

Tak přišel čas na plán číslo 2. Nakoupit doma potraviny, které by nás na Islandu stály nejvíce.

Nakonec jsme teda vezli 30 velkých proteinových tyčinek, 10 hořkých čokolád, kilo oříšků, půl litru olivového oleje, 10x expediční stravu od Sea To Summit, klasická instantní jídla, 0.3 l medicíny (slivovice) a několik další müsli tyčinek.

Kvůli limitu jsme se v Česku snažili nakoupit věci, které by nás na Islandu stály nejvíce. Dohromady jsme si vezli 30 velkých proteinových tyčinek, 10 hořkých čokolád, kilo oříšků, půl litru olivového oleje, 10x expediční stravu od Sea To Summit, klasická instantní jídla, 0.3 l medicíny (slivovice) a několik další müsli tyčinek.

Po převážení všeho nakoupeného jídla to vycházelo na 4,5 kg/os., bohužel jsme špatně odhadli množství a hmotnost. Bylo nám ale líto to nechat doma, a tak jsme to zkusili i s malým nad limitem. Vše nakonec proběhlo až překvapivě hladce. Nakonec jsme trochu litovali, že jsme upustili od původního plánu, na Islandu jsme totiž narazili na jedince, kteří to dali i 15 kg jídla… Takže kontroly probíhají nejspíš namátkově a ojediněle.

Na místě jsme dokoupili v populárním Bónusu. V Reykjavíku má hned několik poboček. Patří mezi nejlevnější supermarkety a ceny některých potravin jsou téměř srovnatelné s těmi našimi. Výrazně dražší bývají pouze určité skupiny jídel, jako mléčné výrobky, pečivo nebo instantní jídla. Dokonce jsme zjistili, že Fazole Heinz Tomato v plechovce tam jsou dokonce 2x levnější než u nás, v přepočtu za 20 Kč! K tomu co jsme si vezli, jsme dokoupili cca 17 kg jídla za 16 000 ISK (3 300 Kč) a sestavili jídelníček na 16 dní.

V supermarketu byl výběr jednoduchý, více kalorií vyhrává!

Finální nákup jsme měli, když jsme procházeli kempem Landmannalauger. Je to jeden z mála kempů, kde se dá dokoupit jídlo a nějaké vybavení (např. kartuše). Tady si ale připlatíte trochu víc, ceny tam jsou přibližně 4x vyšší než v supermarketu. Balíček těstovin nebo čokoláda za 500 ISK (100 Kč).

Kouzelný autobus s jídlem a nějakou tou výbavou.

Nejčastější jídelníček:

Snídaně: kaše s oříšky, hořkou čokoládou, mixem semínek a sušeným ovocem

Snacky: proteinové tyčinky, sušenky, tuctuc, tortilly s marmeládou nebo arašídovým máslem, snickers, oreo, solené arašídy, čokolády, sušené ovoce.

Oběd a večeře: instantní jídla a polévky, kuskus/rychlovarná rýže/quinoa/těstoviny s rajčatovou omáčkou, kořením a trochou olivového oleje, chleba a sýr, expediční strava od Sea To Summit.


Výběr vybavení

Na dlouhém přechodu se každá maličkost na víc pěkně pronese. Pokud zjistíte, že máte něčeho moc, a že danou věc nevyužíváte, většinou se s ní budete muset trmácet až do cíle. My jsme denně potřebovali urazit necelých 30 km, proto nízká hmotnost batohu byla jednou z hlavních priorit. S lehkým batohem to jde přece jen snáz.

Finální výbava, těsně před odletem.

Většina našeho oblečení byla od anglické značky Montane, která se u svého vybavení zaměřuje na detailní propracování a nízkou hmotnost.

Základní vrstvy jsme volili z merina, hlavně kvůli skvělému poměru hmotnost/hřejivost, přírodní antibakteriální funkci a tomu, že hřeje i mokré. Merino se dá nosit mnohem déle než čistou syntetiku, výsledkem je, že nemusíte tak často prát, což se na cestách nechce nikomu.

Do tarpu (celty) nebo tarptentu se nám kvůli silnému větru nechtělo. Proto jsme se vybavili trochu těžším, ale odolnějším 3 sezónním stanem MSR Hubba Hubba NX pro 2 (1,7 kg), který jsme ve větru pomocí trekových holí Fizan Compact ještě posilnili.

Stan MSR Hubba Hubba 2 nás na Islandu podržel.

Dlouho jsme se rozhodovali na čem vařit, zda tekutý líh či plynové kartuše. Po sumarizaci výhod a nevýhod, plyn ale jednoznačně vyhrál. Vaření na něm je pohodlnější, má rychlejší var, při více denních výletech je poměr hmotnost/množství uvařené vody mnohem lepší. Na Islandu se dají jednoduše sehnat kartuše jak bajonetové, tak šroubovací. Vařili jsme většinou 3x denně, a to na vařiči MSR Pocket Rocket 2 s podomácku vyrobeným windshieldem. Na první 4 dny jsme měli jednu 110 g kartuši a na dalších 12 dní jednu velkou 430 g. Vše jsme kuchtili v lehkém titanovém hrnci Toaks o objemu 1300 ml.

Naše vařící kombo. Msr Pocket Rocket 2 a hrnec Toaks Titanium 1350 ml.

S lehčím batohem může taky člověk šáhnout po lehčí obuvi, my jsme zvolili klasické trailovky (Inov8 Rocklite 295 a Newballance ….). To, že bota jednoduše promokne, vůbec nevadí. Lehkou a prodyšnou botu lehce vysušíte, vytopíte zevnitř, zatímco těžké kožené či Gore-Texové pohorky jen tak nevysušíte. V silném dešti, nebo mokrém prostředí stačí nasadit nepromokavé ponožky Dexshell a jste v suchu. Lehká bota taky dýchá mnohem lépe, takže rapidně snižujete riziko puchýřů, které často vznikají právě ze zapařených nohou. Těžká bota na velkých vzdálenostech unaví člověka mnohem více.

Do deště jsme měli membránové bundy (Minimus Jacket) a kalhoty (Atomic Pants). Abychom uchránili před deštěm a vzdušnou vlhkostí i vybavení, měli jsme v batohu silnější pytel na odpadky, který tvořil nepromokavou vložku. To nejdůležitější (spacák a oblečení na spaní) jsme měli ještě v 8 litrovém nepromokavém vaku od Sea To Summit.

Ovce byly všude, a tak jsme raději filtrovali úplně všechno.

Dobré spaní nám zajistil péřový spacák a quilt od značky Cumulus. Konkrétně modely Lite Line 400 a Quilt 450. Oba mají komfort kolem nuly, což je na Island ideál (recenze tady). Spali jsme na komfortních nafukovačkách Therm-a-Rest NeoAir X-lite.

Na cestu jsme si vzali trekové hole Fizan Compact, které si do teď nemůžeme vynachválit. Kromě toho, že udržovaly naše tempo, tak se hodily při brodění řek, které jsme díky nim i několikrát přešli suchou nohou (přeskákali po kamenech). V silných větrech tvořily podporující konstrukci stanu a v poslední řadě vlastně nahradili teleskopickou selfie tyč, na kterou jsme připevňovali naše GoPro 5.

Vše jsme dokumentovali foťákem Sony A7, GoPrem 5 a Iphonem 7 a dobíjel 20 000 mAh powerbankou. Tu jsme naposled dobili a v hostelu Hrauneyar Highlandic center a s tím vydrželi další 9 dní až do cíle.

Batohy jsme měli od americké značky Gossamer Gear – Gorilla 40 a Silverback 50. Rozhodli jsme se pro batohy s menšími objemy (40 a 50 l), což nás nutilo nebrat si úplné zbytečnosti. K výbavě jsme totiž v jednu chvíli museli naložit i jídlo na 12 dní a nějakou vodu. Skvělou věcí obou batohů je velká zadní kapsa, která nás stále překvapuje, kolik se do ní vleze. Navíc je perfektní na skladování mokrého vybavení.

Gossamer Gear Silverback 50 pózuje.

Co ještě se na Island hodí?

Kromě klasického vybavení, které si pravděpodobně vezmete na většinu výletů do přírody, jsme s sebou měli:

  • Lehké sandále na brodění řeky
  • Moskytiéra na hlavu – (není nutné, podle sezóny a místa)
  • Šátek (tunel) a sluneční brýle proti poletavému prachu
  • Filtr na vodu  (Sawyer Squeeze)

Ovce se na Islandu pohybují úplně volně a svoji potřebu vykonávají, kde se jim zlíbí, často bohužel přímo do vodního zdroje, proto se filtr na vodu rozhodně hodí. Taky nám umožnil nést menší množství vody, o to častěji jsme ale doplňovali.

Islandský společník, který vás nezradí. Je s vámi vždy a všude.

Příště bychom si vzali:

  • Sluchátka – krajina přímo vybízí k pěknému filmovému soundtracku, třeba z Pána prstenů
  • Nepromokavé ponožky Dexshell – těsně před odletem jsme je vyřadili, zdálo se nám, že toho máme moc – chyba
  • Malá houbička na mytí nádobí
  • Malá tuba opalovacího krému – na Laugevegur  trailu jsme se dokonce spálili
  • Kapsa na mobil na ramenní popruh
  • Vybavenější šití – aspoň 2-3 jehly, při opravě bot sem zlomil jedinou jehlou, kterou jsme měli

Pár slov nakonec

Přechod Islandu je dobrodružství, které rozhodně to stojí za to, bez dobré přípravy se ale neobejde. Jak jsme zjistili sami, najít ty správné informace není vůbec jednoduché a zabere to slušnou dávku času. Aby vše jen tak neupadlo v zapomnění, vznikl tento dvou díl. Věřím, že vám při plánování vašeho dobrodružství v něčem pomůže, ať už se Island chystáte přejít nebo si ho chcete užít třeba více tradičním způsobem. Kdybyste měli nějaké otázky nebo vám něco nebylo jasné, neváhejte nám napsat do komentářů či kdekoliv jinde. ?