Před několika týdny jsme se vrátili z Islandu, kde jsme zamířili s cílem přejít ho od jednoho pobřeží k druhému. Už od počátku nám bylo jasné, že nechceme jít s batohem těžkým jako kámen. Bylo tedy potřeba sestavit trasu, která nám umožní po cestě doplnit zásoby jídla. A rovněž povede přes zajímavá místa, vyhne se velkým řekám a stihneme ji za 16 dní. Celkem výzva, když na přípravu máte jenom pár večerů po práci.

Co nás vlastně vedlo k tomuto rozhodnutí a jak to vše začalo? Co bylo potřeba zařídit, než jsme vyrazili?


Epická krajina čeká…

Země ohně a ledu, pseudonym, který doslova popisuje rozmanitou krajinu Islandu. Drsná příroda stvořila nádherné krajiny hrající všemi možnými barvami, obrovské vodopády nebo vystřikující gejzíry.


Star Wars, Captain America, Jason Bourne, Thor, a tak dále… pokud režiséři potřebují scénu s epickou přírodní krajinou, míří právě na Island.

Dočetli jsme se, že vnitrozemí Islandu patří mezi nejméně osídlená místa v Evropě. Silný vítr, neúnavný déšť a riziko písečných či sněhových bouří. Místy žádná civilizace, jenom ledovce a sopky.

Hned nám bylo jasné, že právě tam chceme. Skvělá příležitost jak poznat pravou tvář Islandu a zároveň se vyhnout davům turistů, kterých na Islandu každým rokem přibývá. Jenom za rok 2017 jich bylo přes 2 000 000, což je 6ti násobek celkové populace. A protože jsme už delší dobu zvažovali pořádný přechod, bylo rozhodnuto.


Fáze plánování aneb naše Achillova pata

Většinu našich výletů a cest více méně neplánujeme. Není to potřeba. Seženeme letenku, sbalíme batoh a letíme. Když je v dosahu civilizace, sehnat a zařídit se dá všechno. Tentokrát jsme ale vyráželi do míst, kde se na civilizaci nedalo spoléhat. Věděli jsme, že bez důkladných plánů si cestu neužijeme nebo ani nedokončíme.

Letenky jsme pořídili ve slevě a rok s předstihem, takže času na plánování se zdálo být dost. Prokrastinace je ale strašná choroba a naše skutečné přípravy začaly bohužel až necelé dva týdny před odletem. K zařizování toho nebylo zrovna málo.


Doplnění zásob

Posílání balíků s jídlem, palivem nebo vybavením napřed, je na dlouhých trailech skvělou možností, jak se vyhnout nelidsky těžkému batohu. Tahat si jídlo na celý přechod už od začátku by pro nás znamenalo aspoň 25 kilogramové batohy a to jsme hned zamítli. Chtěli jsme jít především na lehko. Cestu si užít a nesedřít se z kůže. Museli jsme teda zjistit, kde a jak je možné zásoby doplnit.

Největší studnou informací pro nás byla tahle mapa. Zobrazuje všechny cesty, cestičky, vesnice, kempy, města a služby na daných místech. Díky ní jsme hned zjistili, že doplnění zásob v polovině cesty není reálné. Napadlo nás tedy udělat dvoje zásobování a tím si cestu rozdělit na třetiny. První zásobování v Hrauneyar Highlandic Center a druhé v kempu Hveravellir.

V centrální části pochopitelně nefunguje žádná pošta ani přepravní společnosti, takže nezbývalo nic jiného, než kontaktovat autobusové společnosti a cestovky. Rozeslali jsme prosebné maily a čekali. Odpovědi vypadaly nějak takto.

První napsal, ať kontaktujeme druhého, druhý napsal, ať  kontaktujeme třetího, no a třetí napsal, že už tyhle služby neprovozuje.

Malý záblesk naděje nám dodaly až odpovědi z našich zásobovacích míst. Kde nám sdělili, že balíček klidně uschovají, ale dopravu k nim si musíme zařídit samozřejmě sami. Zkusili jsme tedy telefonovat. Skončilo to ale úplně stejně jako v předchozích případech, neúspěchem. Nakonec nezbývalo nic jiného, než doufat, že to vyřídíme na místě, pomocí proseb, úplatků, výhrůžek a kdo ví čeho všeho…

V Reykjavíku jsme uspěli až na čtvrtý pokus. A to v cestovce jménem Sterna Travel, kde nám nabídli zaslání balíku do kempu Landmannalauger. I když to bylo místo, kterým jsme měli procházet už čtvrtý den na trailu, bez přemýšlení jsme to přijali. Prvních 80 km naší cesty bylo totiž nejhornatějších, pak už to byla víceméně rovinka. A jestli na téhle části poneseme o 12 kg méně nebo více, to je sakra rozdíl. Do batohu jsme si nabalili jídlo na 4 dny a balík s jídlem na 12 dní poslali. Balík měl asi 20 kg a vyšlo nás to na 3500 ISK (700Kč).

Balík s jídlem jsme si úspěšně vyzvedli v kempu Landmannalauger.

Na Laugevegur trailu, tedy těch prvních 80 km, to byla paráda. Začínali jsme s 13kg batohy a pořád ubývalo. Trail je skvěle značený zatlučenými kolíky v zemi, takže se o nic nemusíte starat a jenom si užíváte krajinu kolem. Koncem sezóny navíc na trailu není tolik lidí. V Landmannalauger kempu jsme úspěšně našli náš balíček a dali se do balení. Nejvíce jsme se obávali, že se do našich 40 a 50 litrových batohů s jídlem na 12 dní nevlezeme. Nakonec to ale klaplo. Sláva velkým zadním kapsám ultralehkých batohů, které nás zachránily! Naše plně naložené batohy měly něco okolo 20 kg. Vody jsme tahali minium, díky vodnímu filtru jsme mohli doplnit prakticky z každého zdroje vody, ať už to byla kaluž či potůček, který pro svou potřebu využívaly okolní ovce.


Výběr trasy a navigace

Žádný oficiální značený trail, který by se táhnul od pobřeží k pobřeží, na Islandu není. Takže nám zbývalo vytvořit si vlastní trasu nebo se inspirovat se někým, kdo už něco podobného podnikl. Rozhodli jsme se pro vlastní trasu, šitou na míru našim potřebám.

Pro inspiraci mohou posloužit tyto dva starší blogy.
Andrew Skurka — https://goo.gl/oRLf9p (2008 – 800 km z východu na západ)
Jonathan Ley — https://goo.gl/jbYWRP (2006 – 600 km ze severu na jih)

Velká část vnitrozemí je pokryta sopečným prachem a pískem, opravdu pustá měsíční krajina. To zní možná zajímavě, ale představa, že v takové krajině pochodujeme více než týden, nás moc nepřitahovala. Proto jsme se snažili si trasu obohatit zajímavými místy.

Není divu, proč přípravy posádky Apolla 11 na první přistání na Měsíci probíhaly taky na Islandu.

Na jihu kousek od městečka Skógar začíná trail Laugevegur, který mimochodem patří mezi nejkrásnější traily na světě a vede přímo na sever. Paráda! Začátek cesty a prvních 80 km jsme měli vyřešených. Jako další se nám zalíbila oblast tří míst blízko sebe, roklina Gjáin, sídlo vikingů Stöng a vodopád Háifoss.
Tahle skvělá mapa nám zase řekla, kde se nachází všechny termální prameny na ostrově. Co by to taky bylo za návštěvu Islandu, bez koupele v přírodní vířivce vyhřívané samotným vulkánem. Našli jsme hned dvě potenciální termální oblasti na naší trase. První v pohoří čarodějnic Kerlingarfjöll a druhé v kempu Hveravellir, nedaleko od ledovce Langfjoll.

Všechny checkpointy byly určeny, a teď už jen zbývalo je protkat naší budoucí trasou. Po dlouhém nahlížení do asi pěti různých map, byl nástřel naší trasy hotový.

Většinu naší trasy jsme se snažili naplánovat po starých prašných cestách. Mohli jsme ale jen doufat, že cesty stále existují, protože ani místní neměli o jejich stavu ponětí a v některých mapách se cesty značně lišily. Věřili jsme, že nás cesty povedou, teda pokud je najdeme. A tam, kde jsme věděli, že půjdeme cross-country, jsme plánovali použít buzolu a mapu, nebo gps v mobilu. A kdybychom se ztratili, stačilo by jít přímo na sever, easy..

A teď kam? No přece na sever.

Kvalitní topografická mapa centrální části se shání těžko a nám se to bohužel nepodařilo. Na přípravu vlastních map už bohužel nezbyl čas a tak jsme doufali, že něco seženeme na místě.

V Reykjavíku jsme ale sehnali pouze mapu centrální části (”Section map”) v měřítku 1:250 000 za 3000 ISK (600 Kč). Moc jsme ji nepovažovali za adekvátní mapu, podle které bychom se měli navigovat, spíš jako zábava na večery, aby bylo do čeho koukat. Nakonec nám ale skvěle vystačila. Výhodou taky je, že se dá sehnat téměř všude i v neděl a pokryla téměř celou část naší cesty.

Dokonce i signál naší mobilní GPS byl slušný, takže jsme mohli často kontrolovat svoji polohu. Později jsme na cestě potkali mladý pár (Nora a Finku), kteří přecházeli ostrov ze severu na jih a měli perfektní topografické mapy v měřítku 1:50 000. Mapy měli ale vypůjčené, takže nám stejně neporadili, kde příště takové hledat.

Zkoumáme trasu.

Cross-country jsme šli ve finále asi jenom 80 km, šlo se pomaleji, ale celkem snadně, většinou se střídalo několik druhů kamenů s měkkou hlínou a travnatými drny. Je potřeba se vyhýbat velkým řekám a kaňonům, které se těžko zdolávají. Spali jsme tam, kde jsme našli závětří, což šlo podél naší trasy díky zvlněnému terénu dobře. V kempu jsme spali pouze 2x, a to na Laugevegur trailu (cena 2000 ISK – 400 Kč/os./noc) Trasu se nám nakonec podařilo stihnout za 14 dní.

Naše skutečná trasa se nakonec od našeho odhadu téměř nelišila.

Naše finální trasa —  https://mapy.cz/s/24sRF
Naše spací místa —  https://mapy.cz/s/24sRS
Mapy.cz se nám osvědčily i na Islandu!


V druhé části se můžete více dozvědět o tom, jak jsme sestavovali jídelníček, nakupovali jídlo, předcházeli nebezpečí a něco o vybavení.