01. 11. 2021

Dálkový trek Kungsleden – stojí to za to? Tipy k plánování a gearlist.

Martin Benc

„Teď nebo nikdy.“, zahlásí Kuba a běžíme k loďce. Otevřelo se okno, vítr trochu ustál a my máme dost možná jedinou šanci se dostat dnes na druhý břeh jezera. Vlny dosahují obrovské výše, kocábka je děravá, námořníci silně opilí. Jak tohle dobrodružství dopadne, nikdo neví.

První den jsme ušli 30 kilometrů, potkali jsme chatu blabla, přelezli sedlo blabla, smočili nohy v jezeře blabla a na večeři si dali čínskou polévku s příchutí blabla…

Takhle vypadají začátky většiny reportů z cest. Buď předimenzované řeči, na jejichž konci tak trochu pochybuješ, že to byl jen výlet za Prahu a ne do Amazonského pralesa, a nebo totální nuda v popisu každého kroku, kdy už po pár větách nevíš, jestli tu chatu potkali první nebo pátý den. Nakonec stejně zjistíš, že to byl den dvacátý na čtrnáctidenním treku.

Já bych vám chtěl Kungsleden trek prodat trochu jinak. Podle mě zajímají většinu lidí hlavně praktické informace a fotografie a na to se tady zaměřím. (Spoiler alert) Na otázku, zda tento trek za to stojí, je jednoduchá odpověď – ano, opravdu stojí! Pokud vám to takhle stačí a nechce další spoilery, můžete se jít rovnou balit a vydat na sever. Kdo chce zabít nějaký čas, pokračuje ve čtení na jih.

Ve třech se to lépe táhne, proto na tento trek přizýváme chlastací legendu Kance (ten uprostřed). Čas na letišti trávíme v místní putice. Plzeň za 125,- v Česku? Nemůžeme se dočkat Švédska!

Kam se vlastně jede?

Do Skandinávie už mířím posedmé, poprvé však takto daleko – až za polární kruh. Samotnou cestu jsme naplánovali na konec srpna, potažmo v první polovině září. Jednak z důvodu, že krvelačné bestie aka komáři touto dobou už ztrácí na četnosti, druhak kvůli konci prázdnin a šanci, že už tu nebude tak narváno. To hlavní proč necháváme tuhle cestu až na začátek podzimu poznáte zcela určitě z fotek.

Už i Cimrman se svou výpravou měli na pólu problém zda na sever, nebo na jih. My se rozhodli směřovat na jih. Vyrazili jsme tedy do městečka/osady Abisko, která leží na samotném severu Švédska nedaleko norských hranic. Z Abiska nás pak čekala trasa dlouhá přibližně 440 kilometrů, na jejímž konci se nacházelo lyžařské středisko Hemavan.

TIP: Do Abiska se dostanete vlakem ze Stockholmu na jeden přestup a vlak staví přímo na začátku trailu. Cesta ale trvá cca 17 hodin, naplánujte si to tedy ideálně přes noc. Ani cesta zpět z Hemavanu není žádná výhra, naštěstí je to opět na jeden přestup, tentokrát busem cca 5 hodin a zbytek vlakem. Jízdenky jsme kupovali přes www.sj.se. Další možností je letět až na sever do Kiruny, nicméně jedná se o variantu o několik tisíc dražší.

Cestu „směrem dolů“ jsme vybrali bez většího rozmyslu. Nakonec se však ukázala jako ideální volba z prostého důvodu. Kungsleden je známý i díky přejezdům přes jezera. Celkově vás jich čeká sedm a všechna se nacházejí spíše v severní části. Pokud vám tedy nevyjde počasí a kvůli větru někde zkejsnete o den déle, než jste počítali, dá se to ještě v druhé půlce treku dohnat.

I relativně malé vlny dokáží nezkušenou posádku potrápit.

Neumíte pádlovat? Máte štěstí! Kromě jednoho jezera, kde se přejíždí pouze zátoka dlouhá cca 300 metrů, si můžete na všech jezerech zaplatit převoz motorovou lodí. Respektive tři jezera se dají přepádlovat prostřednictvím klasických loděk na břehu (neplatí se) a čtyři jezera musíte tak jako tak zacvakat a svést si zadek. Cena se pohybuje mezi 200 – 300 SEK (520 – 780 Kč) za jeden přejezd.

Také na vás čeká jeden přejezd autobusem. Jedná se o úsek dlouhý cca 30 kilometrů, kde je trek přerušený a nevede na něm žádná oficiální značka. Doporučuji si tento komfort nenechat ujít. Vesměs nevím o nikom, kdo by daný nezáživný úsek po asfaltu šlapal po svých. Navíc v autobuse máte cca hodinu na dobití elektroniky. Cenu už si přesně nepamatuji, ale bylo to taky někde okolo 200 SEK (cca 520 Kč).

K jezeru (řece) Luleälven vás doveze autobus, poté přejedete trajektem a můžete zvesela šlapat dál.

Poslední divočina v Evropě, jako vážně?

Tak tenhle kec na mě vyskočil snad jako první na Googlu, když jsem zadal název tohoto evropského legendárního treku. Ale jak to tedy vlastně doopravdy je? Sám pořádně nevím.

Divočinu si představuji jako x dnů bez signálu, jakékoliv známky civilizace a to nejen z pohledu chat a osad, ale i vybudovaných mostů přes řeky, dřevěných lávek přes bažiny či skvělého systému kadibudek (díky, vole, bože, za to!). Dokonce i sobi často mají zvony. Je to taková fejková divočina. Jedno se totiž Kungslednu upřít nedá, příroda je tu pořád panenská, na odpadky nenarazíš, a i když je papírově převýšení na tak dlouhém treku spíše úsměvné, fyzicky možná dostaneš slušně na zadek. I přes relativně udržovaný trail neustále přeskakuješ kameny, občas zapadneš do bažiny nebo musíš zatnout zuby, když s tebou lomcuje vítr jak s kusem hadru. To jsou najednou ty chvíle, kde i chata vzdálená pár kilometrů je v nedohlednu a ty se cítíš úplně sám.

Shut up and take my money!

„Nic nekupuj, na chatách pořídíš vše a hlavně si neber moc hotovosti, stejně ji skoro nikde neberou.“- Říkali mi známí před cestou. Švédsko je známý průkopník v bezhotovostním placení a jde to znát i na horských chatách. I když mnohdy není signál nebo elektřina, terminál má každý. To, že můžete zaplatit kartou, mobilem, hodinkami… no prostě prakticky čímkoliv, je sice super, tím hlavním ale mnohdy nezaplatíte, a to jsou kováky a papírovky. Opravdu na některých chatách a lodích neberou hotovost.

Systém chat je opravdu propracovaný, na trase jich najdete přes 20. Nejdelší úsek „bez civilizace“ má lehce přes 60 kilometrů. Pokud se rozhodnete spát na chatách, rozbijte předem prasátko a ukradněte babičce peníze z nočního stolku. Lůžko v chatě bez elektřiny a teplé vody stojí stejně jako pražský Hilton. My luxus chat využili třikrát a na jedné zaplatili dokonce okolo 1800,- za osobu. Někde je vyžadována i platba za stan v jejich okolí (běžné i v Norsku) a cena je mnohdy nesmyslná (klidně i 300 SEK/780 Kč). Díky tomu, že Kungsleden se chodí i v zimě, kdy jsou chaty zavřené, je tu vybudovaný slušný systém bivaků. Obvykle malá chatka s kamny. I zde by se zpravidla mělo platit v nejbližší civilizaci, případně využít přístřešek pouze v případě nouze. No, nebudeme moralizovat a necháme na uvážení každého.

Pokud chcete spát na chatách, doporučuji rezervaci předem na www.svenskaturistforeningen.se. I mimo hlavní sezonu je tu poměrně narváno.

Jídla s sebou moc tahat nemusíte, nicméně už neplatí pravidlo, že na každé chatě je možné dokoupit proviant. Před pár lety se řada obchodů zavřela. Nyní možnost nákupu vychází cca na každou druhou chatu. Počítejte však, že vysokohorská přirážka je extrémní. Na celé trase jsou víceméně jen dva klasické obchody, když nepočítáme start a cíl, kde se dá nakoupit za normální ceny. Určitě doporučuji supermarket v Jäkkviku, kde jsou ceny téměř stejné jako u nás v Česku. Jen pro představu, pakl šesti piv tu koupíte za cenu jednoho škopku na chatě. Další super zastávkou na doplnění zásob je Ammarnäs.

Stojí to za to!

A to je všechno, co potřebujete vědět, abyste mohli vyrazit a nebyli ničím nepříjemně zaskočeni. Ostatní věci už jsou jen na vás. Kungsleden dokážete proletět za dva týdny, ale můžete na něm strávit i měsíc. Zároveň je to trek, který je vhodný pro „začátečníky“, ale i zkušené thruhikery. Můžete chodit po chatách a dopřávat si „luxus“, nebo jít lowcost a velkou část zásob si táhnout už z Česka. Na všechny ale čeká neskutečná krajina. Na severu hluboká údolí, poté dlouhé planiny plné jezer a bažin. Sobi tu dávají dobrou noc a rána bývají hodně mrazivá.

Tak co, jdete do toho? Jestli ještě váháte, místo řečí za sebe nechám mluvit fotky.

Gearlist

Jako správný Brouk Pytlík vám na cestu ještě přibalím seznam věcí, které jsem měl já. Uděláte si tak představu, co se hodí. Tento gear list byl vytvořen přímo na Kungsleden s ohledem na předpokládané počasí, délku a náročnost trailu. Váha vybavení se pohybovala mezi 6 – 7 kily v závislosti na tom, co jsem měl zrovna na sobě. S jídlem na čtyři dny a litrem vody vážil batoh cca 11 kilo.

Spaní

Batoh

  • Batoh: Rebelt Lake 35 (custom)
  • Kapsa na foťák: Rebelt Stone

Oblečení

  • Nepromokavá bunda: Tilak Stinger Pro
  • Péřová bunda: Cumulus Incredilite Endurance
  • Mikina: Patagonia R1 Fleece Pullover Hoody
  • Tričko s dlouhým rukávem: Zajo Bjorn Merino Tshirt LS
  • Tričko s krátkým rukávem: 2x Zajo Bjorn Merino Tshirt SS
  • Nepromokavé kalhoty: High Point Road Runner 3.0 Pants
  • Kraťasy: Domyos Fitness kraťasy 120 s kapsami na zip
  • Podvlíkačky: Zajo Bjorn Merino Pants
  • Trenýrky: 3x Zajo Bjorn Merino Shorts
  • Ponožky: Northman Hostýnská Osma, Bridgedale Hike Lightweight, Bridgedale Trail Sport Lightweight
  • Čepice: REI Co-op Lightweight Logo Beanie
  • Kšiltovka: Patagonia P6 Logo Trucker Cap
  • Rukavice: Rab Flux Liner Glove
  • Dioptrické brýle: Hugo Boss (+plastový obal)
  • Vak na oblečení: Sea To Summit Lightweight 70D Dry Sack (13l)
  • Boty: Inov-8 Roclite 290 M

Elektronika

  • Foťák: Canon G7X Mark II
  • Paměťová karta: SanDisk SDXC 128GB Ultra Class 10 UHS-I
  • Stativ: JOBY GorillaPod 500
  • Powerbanka: Xiaomi Mi PowerBank 2C 20000mAh QuickCharge 3.0 2018
  • Mobil: Apple IPhone 7 Plus (+obal)
  • Nabíječka: Apple USB 5W, Baseus Mirror Digital Display 4xUSB Travel Charger 30W
  • Kabely: 2x Apple Lightning to USB Cable, 1x Xiaomi USB
  • Sluchátka: Apple EarPods
  • Vak na elektroniku: Sea To Summit Lightweight 70D Dry Sack (8l)

Vaření, hygiena a ostatní

Komentáře

Další články

Přejít na blog

×