Na přelomu podzim/zima 2018 jsme se s přítelkyní rozhodli vyrazit na dvouměsíční putování do Chile a Argentiny, lákala nás především příroda Patagonie. Výbavu jsme do té doby byli zvyklí řešit klasickým stylem: vždy mít nějaké věci navíc, kdyby náhodou byla zima nebo “pro jistotu”, což znamenalo nosit 20-25 kg na zádech. Tentokrát bylo v plánu hodně trekování, a abychom si to pořádně užili, museli jsme změnit přístup a část výbavy.

Kromě toho, že jsme opravdu zvážili každý kousek oblečení a oklestili stávající výbavu jen na potřebné prvky, rozhodli jsme se pro upgrade a koupi věcí nových. Začali jsme tedy s redukcí váhy “velké trojky”, tzn. stanu, spacáku a batohu, kde se dá vzhledem k ceně stáhnout nejvíce kilo.

Chystali jsme se na poměrně chladný a větrný jih Patagonie a přestože tam začalo léto, měli jsme samozřejmě obavu o tepelný komfort. Hlavně během noci, protože spaní je základ. Jelikož jsme koupili tarptent Mountain Shelter LT a používáme karimatky Therm-A-rest Z Lite Sol, které máme vyzkoušené, tak jsme u spacáků nechtěli dělat velké kompromisy. Věděli jsme, že naše cyklo spacáky z umělého vlákna jsou sice lehké, ale tepelný komfort mají pouze na papíře.

Spacák Cumulus 400 Lite Line, který měli kluci v nabídce, nás zaujal svým poměrem cena, váha (705 g) a výkon (komfort 2°C, limit -4°C). Zajeli jsme ho vyzkoušet k Davidovi a bylo rozhodnuto. Nicméně jsme si ještě nechali za příplatek do spacáku nacpat dalších 60 g husího peří (maximum co jde). Koupili jsme spacáky s pravým a levým zapínáním, abychom je případně mohli spojit. Spacáky přišly překvapivě rychle, necelý týden a už jsme měli naše nové zelené fešáky doma. Ke spacáku dostanete větší skladovací síťku na doma a malý skladovací obal na cesty. Protože jde ale o peří, rozhodli jsme se ještě dokoupit nepromokavé vaky Sea To Summit 8L, ve kterých jsme nosili spacáky spolu s merino věcmi výhradně na spaní. Merino vlna totiž dobře saje pot a mastnotu, takže nedochází ke znečištění peří a případnému zhoršení izolačních vlastností.

Teploty v Chile se pohybovaly během noci od -4 do +20 stupňů (v průběhu jsme překonali od jihu na sever vzdálenost asi 2500 km). Vítr dosahoval místy 70 – 100 km/h. Přestože jsme některá rána setřepávali namrzlou vrstvu zevnitř stanu, tak nám po zatažení všech zipů a stažení límce nebyla ve spacácích zima. A to i přes to, že přítelkyně spí na boku a já se docela vrtím – což mi dělalo problém u cyklo spacáku v místech, kde se napnul. Spacák byl v prvních dnech poměrně těžko sbalitelný, ale postupně se poddal. Po vybalení z vaku nabral parádní loft a i po 2 měsících každodenního používání bylo peří rovnoměrně rozložené a nemělo tendenci vytvářet “shluky” či naopak hluchá místa. Brzké vstávání na hory nás často nutilo balit spacák nevyvětraný a vlhký, takže bylo potřeba si během dopoledne udělat na sluníčku pauzu a nechat ho proschnout. Vlhkost nejen snižuje izolační vlastnosti, ale také zatuchá. Což se mi po nějaké době taky stalo, a o to víc jsem ho pak musel sušit.

Co se týče materiálu, ze začátku jsme měli trochu obavy při zapínání zipu, že ho zatrhneme. Přestože je jezdec ergonomicky tvarovaný proti zaklesnutí se do látky, asi 2x se mi to podařilo, látka to ale vydržela, takže je poměrně odolná i když působí tence. Stahování kapuce jde lehce a jednoduše. Vnitřní kapsu jsme moc aktivně nevyužívali, ale mobil či baterie se do ní v pohodě vešli. Spojení obou spacáků jsme využili pouze v ojedinělých případech – většinou jsme totiž byli tak vyřízení, že si každý zalezl do svého kokonu a byl spokojený.

Celkově musím za nás za oba naprosto bez přehánění uznat, že spacáky byly naší nejlepší investicí do výbavy. V těžkých a chladných dnech jsme se opravdu těšili na spánek a na nadýchané péřáky. Možná i proto, že mi to připomínalo časy, jak jsme kdysi doma měli nadýchané peřiny od babičky 😀

Testovaný produkt: péřový spací pytel Cumulus Lite Line 400
Za test a recenzi děkujeme: Michalovi Sedláčkovi